Douglas SBD Dauntless byl zkonstruován již před válkou, ovšem počátky jeho vývoje lze vysledovat až do roku 1934, kdy začal vývoj, jež vyvrcholil výrobou neúspěšné série bombardéru Northrop BT-1. První stroje SDB-1 byly vyrobeny v roce 1940 a byly postupně dodávány na letadlové lodě vojenského námořnictva Spojených států. Technické paramentry SBD Dauntlessů se však po vypuknutí bojů v Pacifiku ukázaly jako nedostatečné.

Letoun byl relativně pomalý a zranitelný stroj. Jeho hlavní zbraní byla puma o hmotnosti 730 kg nesená pod trupem. Letouny byl vyzbrojen dvojicí pevných nesynchronizovaných kulometů ráže 12,7 mm pro střelbu vpřed a jedním (později dvěma) kulometem ráže 7,62 mm, který obsluhoval střelec-radista-pozorovatel.

Postupně byly vyráběny modernizované verze SBD-2, SBD-3, SBD-4 a SDB-5. Pozdější typy již byly částečně pancéřovány, což přineslo osádkám alespoň nějakou ochranu, dále byly instalovány silnější motory či palubní radary. Vzhledem k tomu, že se opozdily dodávky modernějších strojů Curtiss SB2C Helldiver, byly Dauntlessy vyráběny až do dubna 1944. Celkem bylo vyrobeno 5936 kusů všech verzí.

Armáda Spojených států používala pozemní verzi letounu, označenou A-24 Banshee, jež neměla přistávací hák. Tento typ byl vyráběn ve verzích A-24A a A-24B a byl používán v počáteční fázi války.